cocoon

[falniiiik]
Nemáš nabíííííječku na Nokijiiiii? Potřeboval bych dobííít krediiiit!

[fetish]
I got some pulses and little curd for your refreshment

[fillin]
What was it that dad did?

[freezin]
Will you tax the bathroom?
Vše vám leží u nohou, pokud neberete "ne" jako odpověď.
Rytíři a šašci.

[freeeeeeee]
Free living Cocoon trax at:
www.myspace.com/cocoonsound !

[fenn]
Myslím, že cítím kopřivy, a já cítím blesky. Mám pocit, že se nic nezměnilo....

[fine]
A podzim jezdí na letních liškách....

[faith]
Stovky větrnejch tanečků okřídlenejch mravenečků, stovky vzdušnejch spojení zmítajících se před mýma očima, ty dvojitý vláčky, kde lokomotiva to všechno nese, a za nějakej čas toho ponese ještě víc, a za nějakej delší čas už ne, a ten vozejček s uhlím přilepenej spojkou života k té lokomotivní částečce, poměr hmot devět ku jedný, dvě vrtule, koordinovat ten let musí bejt fuška, taky že ano, za pár minut mám plnej balkón těch, kteří letecký zkoušky dneska nesloží na jedničku. Ale kdo by prožíval letecký zkoušky. Popolejzá to, a pak zase neleze, chvíli se to válí, teď už lokomotiva musí odtáhnout kompletně všecko. Některé uhláky se odpojily, asi jim došlo uhlí, možná byly schválně odpojeny mašinfírou. Jen tak tam ležely a občas mrkly blanokřídlem, zatímco lokomo už byly tou dobou pár chvil na cestě kamsi.... Poňáč mi přišlo nemístný fotit akty (!), zdržel jsem se dokumentování. Ale nějak se mi během toho úkazu napsalo neviditelnou tužkou na neviditelnej pergamen mý hlavy, že...., ano, cliché, no a co, ....life is worth living.

[fever]
Velmi rockin' příběh s Házelhnusem, futrálem všech plejbojů. Vilnost a horečka sálají z každého momentu. Zanechá ve vás stopy a na vás (stačí kliknout na červenou) vyrážku !

[fix]
Někdy to nelze vymyslet. Vypotíš tři litry potu a nic z toho. Neměl bych bejt takovej -mil. A ani jsem si nepořídil Možvajklou placku. Trotl. Cha! Co na tom sejde. Spojka mezi prvními třemi a zbytkem vět neexistuje. Dobrou kost. Lépe všecky.

[five]
A tleskejte a smějte se. I když vás za límec vyvádějí.
Musím přidat ještě radu do života: neměňte ráno plány, který jste si večer upletli a usnovali. Před usnutím.

[four]
Milí vrazí, byl jste někdo na těch dEUS? Ne. Dobrá. Milí vrazí, teď, když mi louč dává dostatek světla, mohu Vám napsati, co výborného zažívám. Včera jsem potkal pana starostu. Hned jsme si začali říkat a titulovat se: Ó, Vašnosti! Vzájemně samozřejmě.Ó, to bylo k popukání, celé odpoledne jsme strávili ve vlahé cele a navečer se vydali na Killi Maďáro. V dechovejch maskách typu Calvin se pěkně šlape, obzvláště do kopce. Ve 4:14 ranního letního času, jsme vychrstli cákanec na mumifikovanýho dědu Lebedu, kterej zrovinka před náma vyskočil z jutovýho pytle. Hned se nakrk, co jako že mu to lejem za krk a když už se nakrk, tak a kdo že to jsme a co že to jsme. Jakmile se dozvěděl, že jsme braši, hned se mu vašnostování začalo jinak jevit, hnedle jej za vlastní přijal a rozsévat počal jej po krajině. Když se unavil, donutili jsme ho k další činnosti. Ve třech jsme sebrali ten jeho pytel plnej syrovátky a vyrukovali jsme na tu hlídku, o který jsem vám ještě neřek. Hlídka byla jednočlenná. V ruce držela mačetu. Nebezpečně se začala ztrácet ve tmě. Pustili jsme pytel na podlahu, o který taky ještě nevíte, protože jsem zamlčel, že jsme tam byli na člunu, a podepluli hlídací kabinku zprava. Děda Lebeda si zapnul vopasek a zaržál. Načež Antonín Jirsák prohlásil, že už nám za chvíli vyprší čas a mělo by nás to přestávat pomalu bavit. Pročež se sebral a zalez do krabičky ukrajinskýho plicního čaje. Nás zbylé to trochu znejistělo, samozřejmě. Krabičku ano, ale plicního čaje? S azbukou? Už jsme si s tím nechtěli dál lámat hlavy, navíc jsme zjistili, co se děje v sousední knize. Děda Lebeda si počal třít varle o houfnici, což zavánělo průstřelem, tedy jsme normálka nasedli na osmičku a odjeli směr Státní Muzeum. Člun klokotal za námi a my jsme se mu vysmívali, že dnes vypadá mimořádně znaveně. Tím jsme ale nevyřešili Lebedu a houfnici. Ten si ji propasíroval skrze úzké dveře i do té tramvaje, lísal se k ní a tituloval ji Rosemary. Brunátná Rosemary mu to, zdá se, trpěla. Pak to všecko ztichlo. O pár milivteřin pozdějc to všechno bouchlo a my, nikoli ostatní, ale statní, odmrštěni byli jsme do dálav. Přes devatero rachitických mostů a devatero hnisajících řek do zemí krále Müroslawce, kde se zpívá pouze v sedě a s plechovkou sardinek za kloboukem. Výhoda byla tato: nebylo nás již pět, ztratili jsme Lebedu, dej mu Rosemary věčný pokoj, ale bylo nás sedm. Jirsáka let potrhal natolik, že byl rozdělen do několika autonomních celků a aniž by musel každý půlrok žádat o státní dotaci, mohl takto bez rozpaků existovat, neboť každý kousek Jirsáka životaschopností překypoval. Jirsák noha I, Jirsák noha II plus pánev, Jirsák trupus bez zápěstí levého, Jirsák zápěstí levé a Hlavička Jirsák. Naši noví kamarádi ve starých kůžích. Ihned jsme využili vyvstalých skutečností a naložili jsme novým kamarádům, jako nováčkům, leccos ze své bagáže, tedy od této doby jsme mohli volněji poskakovat po planinách, snadněji skákat do vysoké trávy a těšit se z každého doušku spolykaného plynu, z každé oděrky způsobené lesními hrochy, kterým Müroslawec i písničku složil. Nemaje sardinek ni klobouků, raději jsme mlčeli. Jirsáci znatelně funěli. Nás to ani na moment nezneklidnilo...

[three]
Není možné, aby to dopadlo jinak. Člověk je propásne na podzim v roce tuším 0 a pak na ně jak ňákej hafánek oddaně čeká, šest let ještě oddaněji hryže tu starou kost a nakonec to přijde. Zjevení. Blesk. Desátej květen. Jenže zase budou neviděni. dEUS ex machina. Jděte tam aspoň vy! A dejte mi vědět, jestli má ta kost ještě nějakou chuť.

PS: Mew dva dny předtím ( tedy vlastně už zítra ) by mě ani tolik nemrzeli.

[two]
Myslíte, že papírová krabice může bejt rozvrzaná? To je fole poezie.

[one]
Kluci! A holky! Recpektiffe: Holky a kluci. V sobotu ve třičtvrtě na šestnáct jsem našel v jedný starý rozvrzaný a maštěný krabici tu pásku! Pásku kulipásku! Byla tam.

Kazeta TDK Ferro type II, plná dat z Didaktiku Gama strejčka Sama, nebuď sama doma, nechoď sama do tmy. Nené, nechala jste se napálit, mláďátka chloupkatá, není na ní pípání z Didaktiku/ZX Spectra, anóbrž jinší zpěvy. A já je Vám sem budu po kousku pouštět, abyste se poměli stejně dobře jako já.

Stay tuned! Toto radiové spojení je v testovacím módu.

Vztyčíme vykřičník navzdory rybímu oku debiloskopu (ne, to není moje). Za chvíli zase tady, děcka. el.m